U značky pod zatáčkou, kde krpál začíná, jsme dali klasickou poslední zastávku na jídlo a pití a pro potvrzení Jasmíniných slov jsem do Lukáše poté, co snědl svoji jedinou tyčinku, ještě vmáčknul půlku velkého Pikaa. Že je to opravdu vážné, jsme Lukášovi dali najevo tím, že Jasmína i já jsme se svými Pikay udělali to samé. 

Nahoře, na 31. km, bajkeři vybalili rohlíky a pustili se do nich. To mě velice překvapilo, protože na startu jsem se všech ptal, zda si vzali balíček, a rohlíky v nich určitě nebyly. Takže je museli sebrat menším a pokud přímo těm nejmenším, tak jsem si představoval Lenku po návratu, jak mě drží pod krkem a po hlavě mlátí buřtama. To by ovšem byla ta horší varianta, protože by současně i znamenala, že moje smečka zaměnila buřty za rohlíky a nebude tedy mít co sníst před zpáteční cestou. Doufal jsem, že si jen „přilepšili“ a vzali si i balíček s buřty.

Za Chodovem taky zesílil vítr, který celý den foukal stejným směrem, od Hazlova na Klínovec. Bohužel, jeho největší sílu jsem pocítil právě při zpáteční cestě, od Chodova a tedy proti. To byl docela problém - domů nekonečných 50 km, proti větru, převážně do kopce a prošitej.